Spolu se Sluncem a Měsícem hrály u našich slovanských předků významnou úlohu i hvězdy. Zatímco u nás už tyto svátky z větší části zanikly, u východních Slovanů se dochovaly.
Ukrajinští vyznavači domorodých tradic dodnes dávají na zimní Slunovrat (nebo častěji až po skončení všech oslav, tedy 25. 12. našeho kalendáře) za okno hliněné misky s vodou tak, aby se v nich zrcadlilo světlo hvězd zimních nocí. Noci jsou v těchto dnech nejdelší z celého roku a svit hvězd se tak ve vodě odráží nejdéle. Po dvanácti dnech a nocích se pak voda sleje do speciální nádoby.
Tato hvězdami “osvícená, svěcená nebo svatá” voda (všimněte si shodného indoevropského kořene -svent- všech těchto slov) se pak používá k věštění nebo i k léčení.
Naši předkové, a to nejen ti slovanští, věřili, že 12 dní po zimním Slunovratu (tedy na přelomu roku) ukazuje, jakých bude našich příštích 12 měsíců.
Věštebné vlastnosti vody známe i z naší lidové tradice. Třeba v Erbenově baladě Štedrý večer je popsán dávný obyčej, kdy jdou děvčata předpovídat budoucnost z vodní hladiny, vysekané v ledu, což se jim povedlo, ale jedné z nich to vůbec nepřineslo radost.
K účelu věštění z hladiny, která zobrazuje obrazy budoucích dějů, byly už od keltských časů velmi oblíbené skalní mísy, naplněné vodou. Ty najdeme na mnoha skalních masivech po celém Česku, nejčastěji v žulách, ale i třeba pískovcích nebo vápencích.
S posvátnou “čítanou” vodou běžně pracovaly i Žítkovské bohyně, slovanské čarodějnice, které tuto tradici přenesly z Ukrajiny v 17. a 18. století, kdy tamní obyvatelstvo osidlovalo vylidněné moravské Kopanice.
O dalších slunovratových zvycích se můžete dozvědět v pátek 20. 12, kdy se koná Slunovratový rej masek v Klubu Lávka. A v sobotu 21. 12. od 16:00 se uskuteční ceremonie Slovanského kruhu na Branických skalách. Více na www.slovanskykruh.cz